Tak jasně, jezdí se po druhé straně než u nás. Po nějaké době jsem si zvykla a nepřekvapuje mě to. Oni totiž Britové mají všechno rádi jinak.
Takže když se nenecháte do měsíce přejet autem, vyhráli jste. Pro mě to bylo docela těžké
Doprava v Londýně je neuvěřitelně vymakaná! A to doslova. Dostanete se všude a vždy. Bohužel ceny jsou neuvěřitelně vysoké. Já vím, já vím, nemám přepočítávat, ale jen tak pro zajímavost, za týdenní "lítačku" na autobus platím £21, což je asi cca 800 CZK. Autobus je mimo jiné ta nejlevnější varianta – pokud si nabijete kartu a budete platit za každou cestu, je to £1.50. Londýn je rozdělen na několik zón. Od zóny 1 (centrum) až po zónu 9. Za zóny se platí různě. Ráda bych vám řekla, jak to vlastně je, ale pro mě je to pořád čínská vesnice. Důležitá informace je, že pokud si pořídíte Oyster kartu (nevím, kdo jí tak pojmenoval, v překladu je to karta "Ústřice", ale tak dobře), máte o něco levnější cestování. Na rozdíl od ČR, pokaždé když nastoupíte do autobusu, metra nebo jiného dopravního prostředku, si musíte "pípnout". Navíc tedy při odchodu z metra si musíte pípnout taky. Pokud ne, sebere vám to na konci dne všechny peníze nabité na kartě.
Když jsem začala jezdit autobusem, všimla jsem si, že lidé mačkají tlačítko na znamení. Myslela jsem si, že jsou to pouze vyznačené zastávky, po nějaké době jsem ale zjistila, že pokud nezmáčknete tlačítko před zastávkou, a nikdo nebude na zastávce stát, autobus prostě nezastaví :D. Neptejte, se jak jsem na to přišla.
Na konec jedna roztomilá věc, někteří lidé když odchází z autobusu říkají: "thank you driver" – děkuji řidiči – nejdříve jsem to nechápala, pak jsem si říkala, že je to hezké, ale pro mě neobvyklé. No a teď? Přistihla jsem se, jak děkuji řidiči
